Community

"Jsme tu," zavrčel leonin temně, prostrčil bytost dveřmi a zabouchnul za ní. Z brašny vylovil svou starou porcelánovou dýmku, jen zdánlivě příliš křehkou na jeho obrovské tlapy. Nacpal ji tabákem, zasunul do kouta tlamy a zapálil.

Cosi jej zastudilo na boku. Nevrle shlédnul na drobného staříka podávajícího mu skleněnou nádobku na popel. Mohl si udělat jinou, hezčí z lebky toho drzouna, ale nakonec se rozhodl neriskovat konflikt, ve který by jakékoli násilí zde mohlo vyústit. Odstrčil nabízený předmět a beze slova se vydal pryč.

***

Nový kníže seděl v pohodlném křesle za nízkým

Mladý eladrin hleděl za utíkajícím stínem bez jediné známky neklidu. Tohle bylo nejdokonalejší vězení na světě. Vlastně bylo světem samo o sobě. Utéct nebylo pořádně kam.

Prsty si setřel krev z obličeje. Byl zvyklý že při proražení srdce oběti palec širokým rampouchem cákala, ale že by se na něj přímo vrhla, to zažil poprvé.

Což ovšem neznamenalo, že by tím byl překvapen.

Jen v jeho ledově modrých očích se mihnul náznak úsměvu. Byla tu ta zanedbatelně malá pravděpodobnost že místo obrovské síly získá jen dlouhou a nesmírně bolestivou smrt.

The inn owner never glanced at the group that had just left his establishment. He was happy enough to see them gone, though they had left their grisly trophy behind: a charred stump of a head that was not all that entirely wooden, as fit for a dryad. This was bound to cause trouble.

"'Scuse me..." In the end, he poked his head into the kitchen, where John the cook and his two bandit guests were busy peeling potatoes and exchanging the newest gossip about their employers. "There's something y'all ougta see."

***

While the dragonborn mercenary seemed just mildly displeased, the half-elven bandit leader was downright furious. He spent an hour just cursing the absent adventuring party to the ninth Hell and below.

"Oh come on," the soldier said in yet another attempt to cool his companion's