Community

Info, které během večerních oslav vyhlazení koboldů u Zimostrázu vypáčíte z Valthruna:

Pahorek severně od vsi se původně se Stíninou vůbec neprolínal. Naopak, v dobách ještě před ovládnutím Temorrohu tieflingy tam byly jeskyně s léčebnými prameny. Původ portálu vystavěného v síních, původně sloužících jako průzkumný důl zdraví prospěšných minerálů, je neznámý. Jisté je jenom tolik, že netrvalo dlouho a místní drobní páni na chvíli přestali mydlit sebe, jen aby zlikvidovali hrozbu, kterou představoval.

Rituál, který ukončil krvavou řež a utnul příliv nemrtvých, měli na svědomí místní mág Yberion (posmrtně zvaný Sežraný) a neznámý válečník, který ovšem tu zátěž nevydržel a zemřel pár dní po svém triumfu. Spolu se svým mečem byl pochován na místě svého skonu, zrcadlo, druhá komponenta rituálu zmizelo spolu se svým majitelem po útoku draka na nedaleké panské sídlo.

Nad portálem vznikla na svou dobu velmi dobře bráněná pevnost svěřená do správy lordu Williamu Kelvinovi, pradědu lorda Thoma Kelvina, který byl jejím posledním pánem.

Přestože byla zapečetěná, vliv brány na blízké okolí byl pořád nezanedbatelný. Nejsou známy přesné okolnosti, ale jednoho rána přišlo do Zimostrázu několik raněných vojáků, zbytek bezmála stočlenné posádky tvrze, kterou prý jeho lordstvo vlastnoručně zmasakrovalo, dokud jej nezatlačili do krypty padlého válečníka, kde ho nechali zazdít.

Záhy po té tragické události zdemolovalo tvrz velké zemětřesení. Bylo velmi pravděpodobné, že poškodilo i vězení šíleného pána, ale i pokud ano, nikdo ho ke svému štěstí už nikdy neviděl.

Lidé se tomu místu vyhýbají, poblíže se potulují tak nejvýš goblini a eladrinská bylinářka jménem Delphina Moongem, která ale obecně platí za tak trošku... ehm, výstřední, a odložte prosím ten fireball, ano?

Čtěte My-kha-il.

Čím severovýchodněji od Stříbrotřpytu se nacházíte, tím známější je jméno "proroka," který si nedávno zřídil soukromou praxi kdesi v jihovýchodních Plošinách. Lidé jsou z něj na rozpacích. Jeho předpovědi se sice ukazují jako velmi přesné, ovšem těm, kteří pak nedokáží zaplatit, končívá budoucnost velmi, velmi záhy.

Mykhail je podle všeho mladý, urostlý blonďák žijící ve společnosti své úžasnosti v ruinách starého kláštera. Terén je v té části hor obzvláště nepřehledný, ale nevyhýbají se mu jen ty největší a nejzubatější potvory. O těch ale, na druhou stranu, pak už nikdy nikdo neslyší.

Jakožto jeho bývalý zaměstnanec má Calcifer o tomhle zvláštním individuu více info než pouzí pověrčiví rolníci:

Mykhail je mladý mitrilový drak, původem z Astrálního moře, jak pojmenoval jezero, poblíž něhož momentálně sídlí. Zásadní vlastností, s níž je třeba počítat, je jeho schopnost vidět do budoucnosti - kolik přesně záleží na momentálním rozpoložení. Často proto skáče lidem do řeči slovy "já vím," "přejděte k věci" a především "ale to už jste mi říkal." +20 na Climb (Nervy) mu dává neomezená schopnost teleportace. Zkuste se bavit s někým, kdo je každých pár vteřin někde jinde a považuje za neslušné, když přerušíte oční kontakt.

Mimopracovně se zabývá pěstováním mnoha odrůd lotosů. Z květů jednoho druhu dělá i čaj, který je mírně toxický a silně návykový.

V jedné z mnoha skříní "chová" celkem slušnou zásobu kostlivců střežících portál do města Sigil.

Ostrov, na kterém se nynější kampaň odehrává. Jeho název by šel volně přeložit jako "Mrakodrap," což doopravdy sedí - ikdyž možná proto, že zejména nad Stříbrotřpytem jsou ty mraky zatraceně nízko.

V dobách dávno minulých byl celý ostrov jednou obrovitánskou sopkou. Svědčí o tom kráter kdesi v srdci Plošin, pohoří vzniklého z jediného horského hřebene působením erozních vlivů, které často měly víc zubů, než by se někomu mohlo líbit.

Reliéf ostrova je tedy založen na zploštělém kuželu, ovšem jak napovídá název hlavního pohoří, svahy jsou stupňovité a často protkané hlubokými roklemi. Čím blíže je cestovatel srdci ostrova, tím kratší vzdálenost musí ujít, aby se mu do cesty postavila příkrá skála, stoupající či klesající až tisíce stop. Z toho důvodu také cesta mezi dvěma místy vzdálenými vzdušnou čarou pár mil může trvat celé dny.

Mírnější svahy jsou důsledkem kamenných lavin, které jsou tu na denním pořádku. Vulkán o sobě možná nedal pár milionů let vědět, ale to ještě zdaleka neznamená, že by to nemohl udělat zítra. Nebo během příštích pěti vteřin.

Místní flóra je v zásadě dvojího druhu: více a méně nebezpečná. První je naštěstí v menšině a máloky se přiblíží k osídleným oblastem. Princip druhé spočívá v tom, že když je na ní spáchána křivda, ta první se o tom dříve nebo později doví a nebude mít radost.

Fauna je velmi nebezpečná všechna. Kdyby nebyla, už by - možná až na pár výjimek - vyhynula. Potkáte-li v lese nějakého tvora, pravděpodobně vás chce sežrat. Zejména hlouběji v lese platí zlaté pravidlo: "Pokud ho slyšíte přicházet, nejste jeho kořist." Nevyplatí se ani ignorovat zkazky typu "Pozor, padající kočky."

V neposlední řadě jsou tu ruiny staré civilizace. Velmi staré civilizace. Civilizace tak staré, že jen ten nejstarší tiefling na ostrově vám řekne "jo tamti" - a bude myslet jejich praprapravnoučata. Nejsou o ní žádné záznamy a nikdo tudíž netuší, jak žila, jak zmizela, a jestli náhodou někdo nepřežil. Eladrini z Mithrendainu na to ovšem mají vlastní názor.

Každopádně všechny ruiny se vyznačují určitými společnými jmenovateli, konkrétně prastarou magií, uměním, a pastmi. Jako by nestačilo padající kamení a nevyzpytatelné portály. Ne, musí tu být i pasti. Spousta pastí. Jako by vás někdo neměl rád...

A teď konečně k tomu nejdůležitějšímu: Temorroh je průnikem hned tří světů - Sepherry, Víluky a Stíniny (známé též jako Skhar). Většinu času se to nijak neprojevuje, ale třeba jednou do roka se v lesích nedaleko velkého kráteru objeví právě eladriní město Mithrendain. Výskyty Stíniny nebyly nikdy skutečně pozorovány, protože mizení obyvatel nemusí mít na svědomí sféra stínů, stačí nějaká místní příšerka, které její příšerný dietolog poradí změnu jídelníčku. Mluví se o nich ale, což spoustě lidí stačí.

Rusalčin vlas je prudce jedovatá liánovitá rostlina původem z Víluky, kde roste na tmavých, vlhkých a především teplých místech. Ve světě roste jen vzácně a vzhledem k ne úplně vyhovujícímu podnebí bývá o poznání slabší.

Bují v korunách stromů, kde vytváří husté sítě tenkých vláken. Nosným rostlinám škodí jenom minimálně. Dolů spouští až několik metrů dlouhé, silné šlahouny obsahující velké množství nejsilnějšího jedu.

Jed rusalčina vlasu je černá, olejovitá kapalina. Působí již při dotyku a velmi rychle se vstřebává. Napadá krev živočichů, kterou velmi rychle přeměňuje na látku podobnou hnojivu, která ale stále zůstává mírně jedovatá. Tělo oběti podléhá velmi rychlému rozkladu.

Otrava malým množstvím se pozná podle černých puchýřů poblíž místa vniknutí a nemusí být smrtelná. Větší dávky zabíjejí spolehlivě. Mrtvý se pozná podle zčernalých žil a tepen. Samotná rostlina produkuje jedu neuvěřitelné množství, jeden šlahoun dokáže otrávit i velká zvířata.

Vypreparovaný jed má dost krátkou životnost mimo tělo rostliny, v závislosti na stabilizačních látkách a způsobu uchování je znehodnocen nejdéle do jednoho dne od získání.

Random, jak se tenhle půlelf příjmením představuje, je sice střední až menší postavy, ale shlíží spatra úplně stejně jak na obyčejného nádeníka, tak na prastarého zlatého draka. Je atletické postavy a narozdíl od jiných hledačů pokladů docela dbá o svůj zevnějšek. Má delší tmavohnědé vlasy a nevýrazné šedozelené oči. Veškeré jeho vybavení je zdobeno často vlastnoručně zhotovenými motivy Zenitha.

Nemá žádnou úctu k životu a nikdo neví, proč vlastně nejde a nepokosí, co mu přijde do cesty. Jediné, na čem mu snad záleží jsou hodnotné věci - peníze, nebo cokoli, co za ně lze směnit.

Podle všeho uznává jedinou lidskou autoritu, ale odmítá se na to téma bavit. Rýpání tímto směrem by velmi pravděpodobně skončilo mečem v žebrech.

Nové: Random s sebou tahá jeden velmi zajímavý kus výzbroje: záštita jeho dlouhého meče je tvarována tak, aby připomínala znak Zenitha. Zbraň je prý prokletá - každý, kdo se jí zmocní, musí zabít všechny své blízké. Také má další nepříjemné vlastnosti, ale na tohle téma Guy už tak výřečný není.

Nikoho asi nepřekvapí, že před kariérou hledače pokladů vedl Random skupinu banditů, od kterých si přinesl právě to zvláštní jméno. Všechny je vyvraždil v době, kdy získal ten zvláštní meč.

Publikováno se souhlasem Sal.

Hledaný zmizelý (bývalý?) přítel Eoh má blond vlasy, světlé oči a na tváři jizvu od kyseliny většinou zakrytou obvazem. Je bez rodiny, vyrůstal v klášterním sirotčinci. Ze Stříbrotřpytu odešel prý dobrovolně za nějakým blíže neurčeným obchodem.

Lareth Ventre je cosi jako legenda, ovšem k pozitivnímu smyslu toho slova má dost daleko. Proslavil se expedicí do tehdy již mnoho staletí opuštěných stříbrných dolů pod Stříbrotřpytem, odkud se jako jediný živý vrátil zptáky - aby záhy zase zmizel.

Naposledy byl ve městě viděn před nějakými 14 lety, kdy mu bylo 7. Jakožto sirotek pochybného původu byl tehdá svěřen do péče Toma Strýčka (prvního!), od kterého přijal mnoho způsobů, zejména fascinaci smrtí. Pokud ještě žije, je z něj nejspíš morbidní blonďák náchylný k neúměrnému násilí.

Tenhle vysloužilý drow rozhodně nepatří mezi prominentní občany města. Jeho povolání "testera" pochybnějších výrobků cechu alchymistů si takový přístup konec konců vynucuje.

Lidi, kteří ho neznají, o něm tvrdí, že je to arogantní, bezcitný a xenofobní hajzl. Lidi, kteří ho znají, by ho raději neznali.

Manka přes svůj pokročilý věk pořád vypadá mladě. Je poměrně malého vzrůstu, ale v davu nelze přehlédnout, protože se kolem něj vždycky vytvoří široký prostor, aby někdo náhodou neskončil s něčím v zádech.

Nosí perfektně bílou košili, černé kalhoty a širokou červenou šerpu, kterou Tom označuje za minisukni.

Jakožto stříbrotřpytská Esmeralda je tahle normálně nenápadná hraničářka vždy a za všech okolností středem pozornosti a hlavně drbů. Sama o sobě přitom tak zvláštní není... ani slepá, to v žádném případě. Ale prostě... má smůlu.

Věrozvěstové nebyli nikdy nijak prominentní rodina, takže mluvit o poslední osobě rodu není zas až tolik epické, dokud ovšem nevezmete v úvahu okolnosti.

Už jako malé děvče přišla Eliška o svoji starší sestru, která prostě zmizela zpod dohledů několika lidí, aniž by si to uvědomili. Podobný osud potkává lidi šířící klepy o jejím bratrovi, ovšem jejich mrtvoly bývají eventuelně loveny z jezera (a pokud je někdo chce vidět dřív než rybičky, dojde si k Tomovi.) Eliščina matka hrála klíčovou roli v pečlivě tutlaném incidentu s pokusem o náboženský převrat. Detailů, jak přesně ji reformisté obětovali, vás ušetřím. Hlava rodiny, Cyril Věrozvěst krátce poté zmizel kdesi v lesích ostrova.

Eliška je asi dvacetiletá, dost uzavřená a zamlklá ... členka lidské rasy, řekněme? Spíše než ve Stříbrotřpytu se potuluje po okolních vesnicích a funguje jako doručovatelka zpráv. Povídá se, že se dokáže dostat to Mithrendainu i mimo dvojúplněk.

0 - Neigh-Armei: Nula je znakem prázdnoty, čistoty těla i duše. Nejčastěji je reprezentována jednoduchými prstýnky, které se dávají novorozencům při křtu a jsou nošeny na prstě či řetízku kolem krku (pracující lid je z praktických důvodů přes den odkládá na bezpečné místo) až do té doby, než jedinec vstoupí do svazku manželského, kdy je k původnímu kroužku přikován druhý, identický s partnerovým (viz. 8).

1 - Neigh-Arc: Jednička původně symbolizovala odloučení a nezávislost, ale v poslední době stojí spíš pro (zejména mužskou) potenci. O to těžší je porozumět jejím projevům, kdy téměř shodné znaky znamenají buď loučení či nabídku k nezávaznému styku.

2 - Neigh-Verra: Dvojka je pospolitost, věrnost a mnohost. Dvojice manželů vybírá dětem (jichž bývá v rodinách často sudý počet) dvojici kmotrů, aby celé společenství zůstalo co nejdéle pohromadě. Mávání oběma rukama značí vítání a není nijak přehnaným projevem. Byť obecně patří mezi šťastná čísla, některé, především démonicky či pekleně založené, kultury naopak považují dvojku za přinejmenším nedůvěryhodnou.

3 - Morgh-Kamahn: Číslo 3 značí základ, stabilitu a především úspěch. Byť se týká především věcí hmotných, skupiny dobrodruhů, vojáků a stráží často chodí právě ve trojicích, aby si zajistili přízeň osudu. Při stavbě domů se pokládá trojice základních kamenů, která se pak světí, aby stavení dobře sloužilo a dlouho vydrželo. U ohnišť, studní a jiných zařízení, kde je důležité, aby nedošlo k poškození či znečištění, lze i v kruhovém tvaru vypozorovat trojici základních, mírně vybočujících bodů, aby se uplatnila moc nuly i trojky. Trojka je považována za nejšťastnější z čísel, neboť zaručuje štěstí i bohatství.

4 - Zenith: Čtyřka je číslicí temnoty a přerušení koloběhu. Je šťastným číslem lovců a vrahů, ale ani jiná povolání se jí nevyhýbají, zejména když je důležité utajení. Text obsahující větší množství čtyřek je s velkou pravděpodobností šifra, což je ovšem asi tak všechno, co si nepovolaný čtenář domyslí. Čtvrtý stupeň je nejhorším možným hodnocením ve většině školských systémů. Dle lidových zvěstí se ve čtyři hodiny ráno zjevují duchové nevinných obětí a žádají, aby byly pomstěny.

5 - ???: Pětka je číslicí nedokonalé smrti, zmaru, a vůbec nejnešťastnějším z čísel. Každý tvor, jemuž je život milý, se vyhne jakémukoli ztvárnění čísla 5 a často i jeho násobkům. Některé kultury použití tohoto čísla přímo zakazují. Symbol pentagramu se používá k vyvolání démonů a v horším případě prastvůr, a jedině v krystalu pětiúhelníkové podstavy lze takovou bytost uvěznit.

6 - Stern: Číslo 6 symbolizuje zrození, naplnění a plodnost obecně. Jeho ztvárnění jsou nejvíce rozšířená mezi nižšími vrstvami lidu, kde šestice kněží chodí žehnat polím pro dobrou sklizeň, dobytku pro četné vrhy a ženám pro zdravé a silné potomky. Kusy včelích pláství se šestiúhelníkovými buňkami jsou prý nejlepším lékem na neplodnost i jiné neduhy. Včelaři proto často plní i úlohu mediků a nezřídka dokonce porodních asistentů.

7 - Morgh-Thyrhra: Sedmička symbolizuje sloučení protikladů, odříkání, a někdy i mučednictví. Užívána je velmi zřídka, jejím nejvýznačnějším symbolem je asi sedmiramenný svícen užívaný v klášterech zasvěcených Morgh-Thyrhře či u velmi asketických řádů.

8 - Morgh-Hanna: Není zcela jisté, jak se symbol obnovy a nekonečna dostal právě k Morgh-Hanně, ale stalo se. Osmička se často vyskytuje tam, kde je třeba zajistit vysokou stabilitu zejména duševního druhu - provází svatby, pohřby a většinu bohoslužeb, u nichž je žádoucí, aby se kvůli jednomu podmětu či předmětu nemusely opakovat příliš často. Zatímco u pohřbů je cíl jasný - zajistit duši poklidné znovuzrození či odchod na věčnost, kolem svazků manželských panují ještě teď velké rozpory. Zastánci aspektu nekonečna tvrdí, že jednou zpečetěn, měl by svazek přetrvat navěky. Naproti tomu volněji smýšlející tábor obnovy je názoru, že je-li rozbitím jednoho svazku dosaženo dalšího, harmoničtějšího, měly by být prsteny znovu překovány (viz. 0). V současné době převládají obnovisté, ale některé velmoci se křečovitě drží nekonečna.

9 - Morgh Rain: Devítka je číslem posledního slova, konce, a překvapivě obchodu. Je obsažena v cenách zboží úspěšných obchodníků a v šifrách znamená konec sdělení, třebaže text pokračuje. Vzhledem ke svému patronu by neměla patřit mezi šťastná čísla, ale výše zmínění úspěšní obchodníci mohou tvrdit pravý opak.