"Tati!" Křičelo z plných plic děvče odvlékané dvojicí vojáků k hranicím již přichystaným k podpálení. Drakorozený jen zvedl ruku v gestu posledního rozloučení: "Nechť čtvrtá dopřeje ti věčnou slávu."
***
Plameny šlehaly vysoko k věčně zataženému nebi. I po několika nekonečných hodinách v pekelném žáru a dusivém dýmu přehlušoval křik zamořených praskot ohně. Inkvizice začínala litovat, že učinila z hromadné popravy kacířů věc veřejnou. Ať už byli jakkoli senzacechtiví, občané Stříbrotřpytu tady přicházeli o blízké členy rodiny a přátele. Tohle nemohlo být dobré.
Paladini zrovna pronásledovali žebračku prodravší se jejich kruhem a běžící neomylně k hranici, kam odvlekli jejího syna. V záchvatu zoufalství se neváhala vrhnout do žáru a rvát z kůlu doutnající ostatky dítěte.
Halapartny přispěchavších vojáků ji brzy strhly k zemi. Než ji však ochránci pořádku stihli lapit a její děsivý úlovek vrátit na místo, vysmekla se jim a rozběhla zpět k ohromenému davu.
"Mami," ozvalo se chraplavě z její náruče.
Zastavila se a pohlédla na tu zuboženou věc krátce opětující její pohled, než zavřela jantarově zbarvené oči a zkroutila zuhelnatělé rty do posledního úsměvu.
"Madam!" ženino rameno sevřela v plechu zakovaná dlaň.
Žena sebou trhla. "Tohle," zasípala hlasem, který donutil celý dav ucouvnout, a nechala bezvládné tělo dítěte spadnout do prachu, "NESTRPÍM!"
