Community

O Aryanovi je nejlepší mluvit z hledika jeho přízvisek, která jsou víceméně dvě: v Mithrendainu je známý jako "dědic Hailstar," všude jinde jako "sběratel."

Ještě než velké eladrinské město padlo, vynesl odtud Aryan jediný skutečně použitelný poklad, který by v nesprávných rukou mohl napáchat mnoho škod. Bohužel Aryanovy ruce se správností také dvakrát nevyznačují. Ten, jež mu vysloužil první z titulů také zahájil dráhu k tomu druhému.

Aryanova žízeň po vědění je souměřitelná pouze s tou po moci. Zatímco sám prochází nesčetné knihovny a další místa, kde může proniknout do těch nejstarších, nejstřeženějších tajemnství, podmaňuje si další osoby k vyhledávání a zajišťování předmětů, o nichž se během svých studií dozvídá.

Způsoby, kterými své agenty získává jsou velice humánní. Vydírání je věc velmi lidská.

Na druhou stranu všechny ostatní aspekty Aryanovy složité osobnosti už veškerou lidskost či lépe sympatii postrádají. Stejně jako živel kterému vládne je chladný a naprosto bezlítostný. Jedná čistě rozumově a každá kapka krve kterou prolije jde na oltář vědy. A že už se toho dozvěděl opravdu mnoho.

Kdekoli se vyskytne nějaká látka jejíž konzumace slibuje alespoň mizivou šanci na získání nějakých výhod, Aryan se nerozpakuje vyzkoušet její účinky na své osobě. Přes několik krátkých pobytů na hraně života a smrti přijal za své životní krédo pořekadlo "všechno zlé je k něčemu dobré."

Takže volte Aryana za svého krále. Volte zlo pro své vlastní dobro.

"Jsme tu," zavrčel leonin temně, prostrčil bytost dveřmi a zabouchnul za ní. Z brašny vylovil svou starou porcelánovou dýmku, jen zdánlivě příliš křehkou na jeho obrovské tlapy. Nacpal ji tabákem, zasunul do kouta tlamy a zapálil.

Cosi jej zastudilo na boku. Nevrle shlédnul na drobného staříka podávajícího mu skleněnou nádobku na popel. Mohl si udělat jinou, hezčí z lebky toho drzouna, ale nakonec se rozhodl neriskovat konflikt, ve který by jakékoli násilí zde mohlo vyústit. Odstrčil nabízený předmět a beze slova se vydal pryč.

***

Nový kníže seděl v pohodlném křesle za nízkým stolkem a bez okolků pokynul svému hostu, aby zaujal místo v druhém. Neměli si moc o čem povídat. Stačilo, aby byli stejní v té jediné věci a hned znali záměry a plány toho druhého.

"Podle všeho nic neprovedli, ale těch pár poprav se ztratí," nadhodil temný vládce skoro vesele. "Na druhou stranu ovšem nemůžu postrádat nikoho z mých spolehlivých lidí. Ta loď u majáku určitě nebyla poslední."

"Jsou ale dost dobří?" Host upřel unavený pohled z okna smývaného deštěm. Věci se hýbaly příliš pomalu a on proti tomu byl naprosto bezmocný.

"Necháme pana Keepa poslat nahoru pár svých lidí a jednoho z chráněnců. Pokud obstojí proti nim a Clairovi, kterého pošlu s nimi, nezmůže proti nim ani tvůj ctěný bratr. Bych řekl."

"Keepa?"

Kníže se prudce zvedl, přistoupil k oknu a stoupnul si tak, aby koutkem oka ještě zahlédnul ostrov zahalený nyní v téměř neprostupné mlze.

"Možná spojenec, možná zrádce. Má část těla, nedá se číst," řekl bez zvláštního výrazu, jako by četl nákupní seznam. "Zatím poslouchá na slovo. Uvidíme, jak se mu bude líbit posílat poddané na jistou smrt."

"A mne?"

Na bledé tváři knížete se opět objevil veselý úsměv, který ovšem potemněl jakmile promluvil: "Ty jsi přece nesmrtelný. Ještě nějakých čtyřicet hodin, ne?"

Mladý eladrin hleděl za utíkajícím stínem bez jediné známky neklidu. Tohle bylo nejdokonalejší vězení na světě. Vlastně bylo světem samo o sobě. Utéct nebylo pořádně kam.

Prsty si setřel krev z obličeje. Byl zvyklý že při proražení srdce oběti palec širokým rampouchem cákala, ale že by se na něj přímo vrhla, to zažil poprvé.

Což ovšem neznamenalo, že by tím byl překvapen.

Jen v jeho ledově modrých očích se mihnul náznak úsměvu. Byla tu ta zanedbatelně malá pravděpodobnost že místo obrovské síly získá jen dlouhou a nesmírně bolestivou smrt.

Zanedbal ji.

***

Vážně zraněný kat doběhnul k úzkému schodišti a krátce se zastavil, aby nabral dech a věnoval rozostřený pohled zmuchlané mapě, kterou křečovitě svíral v promrzlých prstech. Chvíli ulpěl na těsně semknuté šestici postav o několik chodeb dál, pak se odvážil pohlédnout v místa, odkud právě uniknul.

Nebylo nutné se ptát. Odpovědí mu právě v ten okamžik byl skřek tak nelidský, že papír vyklouznul z roztřesené ruky a brzy po něm dopadlo na zem celé lidské tělo.

***

Aryan se svíjel na ledové podlaze své komnaty. Přes tu bolest vůbec nevnímal jak křičí, ani jak se ho vyděšení poddaní snaží dovolat. Křišťálová modř ledu věude kolem něj se proměnila v olejovitou tmu vnikající mu do žil, hromadící se v každém uzlíku a snažící se jej roztrhnout.

Pak to vše najednou zmizelo. Zvuk jeho dechu se pozvolna vytrácel, utápěný v lepkavých stínech Smrti. Musel sebrat všechny síly, aby učinil jediný krok:

Krok přes práh věčnosti.

Motivy prastaré černé dračice, jejíž moc se může měřit s božskou, jsou stejně záhadné, jako je všechna znalost o ní zakázaná. Přestože dvakrát zachránila svět zastavením apokalypsy jež vždy krátce následovala únik Bestie z jeho podzemního vězení, ji všechny církve zavrhují. Proč? Z jednoduchého důvodu: přece nechceme, aby naše ovečky následovali někoho, kdo má v portfóliu krev a smrt.

Z hlediska Temorrohu to byla právě Orzin, kdo vládl říši; Císařovna je jen jeden z jejích mnoha titulů. Jednoho dne ale zmizela a mimo pár krátkých návštěv, kdy se zdála pokaždé slabší a slabší, se už na ostrově neobjevila.

Jejím domovem je v současné době říše Za, kde obývá mrtvolu padlého boha Qartalcatla. Sdílí ji společně s Marisi a bezpočtem dračích vajec, svých potomků, čekajících, až pro ně svět bude bezpečné místo.

Svým následovníkům, "dětem" (byť "přijatým") poskytuje na úkor vlastní integrity mnohé výhody. Většina z nich se nemusí obávat ztráty těla, protože to je po jisté době schopno úplné regenerace, a pokud ne, Krvematka jej nahradí.

Na světě existuje málo mocí silnějších než je prastarý zlatý drak. Jednou z nich je prastarý upíří zlatý drak.

Marisi je královnou říše Severního Podzimu, lidově zvaného říší draků, byť těch tam dnes už mnoho nežije; za jejich neživot můžou elfové ze Severní Koruny...

Je otázkou, zda o této zradě ze strany elfské královny Ariany Mornsong Marisi vůbec ví. Již krátce po začátku války na jihu ostrova jednali draci ze severu převážně na vlastní pěst, po jejich královně nebylo ani vidu, ani slechu (a že přehlédnout gigantického zlatého draka není zrovna snadné.)

Podle všeho utrpěla Marisi nějaký druh kletby vázající ji ke světu Za. Možná zradila Císařovnu, možná se do jejích služeb takto bezvýhradně vydala sama. Nejprve však samozřejmě zařídila pokračování svého rodu; bohužel žádný z jeho draků nepřežil.

Posledních s přímých dědiců královny Marisi je Scharlach Aschen, drakorozená paladinka ze Stříbrotřpytu.

Záhadný nový vládce Stříbrotřpytu nesedí na tom konkrétním trůnu poprvé. Již před 1200 lety byl stanoven vládcem království Jižní Koruny, jedné ze zemí z nichž se skládala velká říše Temorrohu. Již sto let poté byl však násilně sesazen zrádnou tieflinskou rodinou de Castelle odhodlanou prodat říši nájezdníkům.

Díky své nesmrtelnosti a skutečnosti, že Císařovnin vliv byl přád silný, dostal Rolain do správy malou pevnost Monadhan a přilehlé stříbrné doly. Po jejím zničení mocným stříbrným drakem Arantorem uzavírá spojenectví s eladriny a dryádami z Mithrendainu s cílem ovládnout království zpět a zastavit invazi.

Spojenectví se však velmi brzy rozpadlo: decimované armády Eladrinů se stáhly zpět do svého bájného města, zatímco dryády přijaly sliby moci od nesmírně staré, mocné a zlé bytosti.

Jiný zběh se ve stejné době přidal na Rolainovu stranu: Claire Neige mu slíbil pomoc výměnou za neskromný dar nesmrtelnosti. Společně s několika dalšími úspěšně provedli několik partyzánských akcí, ovšem před rozhodným atentátem na jednoho z vysokých nepřátelských vojevůdců napadla sídlo domobrany dryádí matriarcha Baleen Moongem vinící Rolaina z korupce svého druhu.

Se srdcem protknutým jedním z klíčů Mithrendainu Rolain spal celá staletí.

Víceméně náhodou jej vysvobodil budoucí paladin stříbrotřpytského kláštera, Avaris Věrozvěst. O něco menší náhodou se Sofie Věrozvěstová, která při tom záhadném incidentu zmizela neznámo kam, objevila o pár měsíců poté jako Sofie Lahti, manželka krále Jižní Koruny, který přišel dobýt zpátky své území... a ještě mnohem víc.

Životní příběh této bytosti - tedy konkrétně jeho zajímavá část - začala jeho smrtí. Jako bratr mitrilového draka Mykhaila, jediný svého druhu, se stal ideální obětinou pro kultisty věci, proti které jsou zlí bohové protivné dětičky hádající se na pískovišti.

Přes veškerou snahu bratra zachránit vrazil Mykhail do rituální síně k již bezduchému tělu. Od té doby se snaží všemožnými více či méně temnými způsoby Killiana dostat zpátky, ale přes všechnu svou moc bez valného výsledku.

Killianova duše je rozpolcená a to doslova. Větší polovina skončila ve chřtánu nenasytné bestie, zbytek se toulá na hranici světa a Stíniny a snaží se vymyslet, jak zabránit bratrovi v pokusech o jeho oživení, které by mohlo mít celkem katastrofické následky.

Když do Stříbrotřpytu dorazil Rolain a nastala čilá komunikace s říší Za, narazil Killian na možný prostředek dosažení svého cíle: za určitou cenu si nechal od Krvematky stvořit provizorní tělo. Nyní doufá, že dokáže vyhledat bratra dřív, než tento možná spečetí už tak neslavný osud světa.

Přepis a drobný update pdf dokumentu co dostali hráči Sep2, bohužel bez obrázků:

Základní postup: Představte si Velkou Británii ze satelitního pohledu. Připojte Irsko, aby bylo s čím pracovat, někde uprostřed to popadněte pinzetou a vytáhněte do výšky Mont Everestu plus nějaký ten kiláček. Potom nechte pár set tisíc let zvětrávat ve vulkanicky aktivní oblasti s velkým výskytem zemětřesení a, voilá, máte reliéf Temorrohu.
Temorroh je matka všech sopek. Stará, spící, a neskutečně mocná. Touhle dobou už je skoro nemožné uvěřit, že kdysi šlo o jediný skalní masiv. Jeho svahy se už dávno sesunuly v dnešní pohoří – Plošiny. Jeho nejvyšší ‚hora‘ s hlavním kráterem nese stejný název jako celý ostrov.
Na ostrově lze rozlišit zhruba 3 pásma: pobřeží, hory, a samotný vrchol vulkánu. Společného mají málo, snad jen že všechny jsou protkány hlubokými stržemi a obývány věcmi, které mají velmi často hlad.

Pobřeží
Drtivou většinu ostrova nelze dosáhnout lodí. Přímo z moře se zvedají strmé svahy dosahující výšky ve stovkách stop. Jednou z mála výjimek je bažinatá bývalá zátoka lidově zvaná Šlápota, kde je kolem ústí řeky Ternun vystavěno město Stříbrotřpyt.
Oblast Pobřeží, zasahující na jihozápadě a severovýchodě i desítky mil do vnitrozemí, má asi nejlepší podmínky k životu. Ve srovnání s ostatními pásmy je relativně plochá, má hustou říční síť a spadne tu až 90% srážek celého ostrova. Flora převládá tropická a prakticky cokoli, co není pole, je prales. Spousta míst je poznamenána vlivem Stíniny či Víluky, ať už přirozeným prolínáním, či působením portálů stvořených dávno zaniklou kulturou, o jejíž pozůstatky zejména v tomto pásmu pomalu nelze nezakopnout.
Podle všeho bývaly za tehdejších časů zastavěny neuvěřitelné tři čtvrtiny plochy ostrova. Stavělo se i směrem do skály, přičemž spousta těchto komplexů překlenuje lávové řeky a jezera.

Plošiny
Charakter Plošin je dvojí. Skládají se jednak z prudkých, rostlinami mírnéhpo pásma (především jehličnany) zarostlých svahů, ovšem jejich druhou tváří jsou rozlehlé, suché a větrné pláně. Srážky v oblasti jsou minimální, několik málo říček pramenících z ledovců pokrývajících svahy hory Temorrohu spolu s kamenitou půdou není schopno uživit žádný druh zemědělství, kterému nestačí suchá stepní tráva a plody zakrslých stromů. Místní obyvatelé jsou tedy malé skupinky nomádů cestující se stády ovcí či lam mezi samotami či drobnými vískami postavenými v závětří na základech prastarých měst.
Plošiny hostí většinu špiček potravního řetězce. Obrovským dravcům vyhovují široká prostranství, kde jen málo překážek poskytuje úkryt před střemhlavým náletem z nízkých oblaků. Vlivy cizích světů tu jsou naštěstí velmi řídké, ovšem místo nemrtvých se pod zemí skrývají obrovští červi. Good luck.

Temorroh
Nejvyšší vrchol ostrova je většinu času zahalen v oblacích, zahlédnout ho lze jen za výjimečně jasných dnů, kdy ani ve Stříbrotřpytu neprší. Jeho kuželovitý masiv je celoročně pokrytý ledem, který zásobuje vodou především Plošiny.
Převýšení samotného masivu nad průměrnou výškou Plošin jsou bezmála 3 míle. Jeho svahy jsou velmi strmé a je prakticky nemožné se nahoru dostat jinak než s použitím magie; přirozený let je i za klidného počasí prakticky sebevražda. Traduje se, že právě druidi staré civilizace vypěstovali první strom druhu Escalus.
Rozloha kráteru na jeho vrcholu se odhaduje na necelých 10 akrů (40 km² pro ty, co do fantasy chtějí prosadit SI). Podle všeho se jedná o nesmírně pusté místo, kde se ovšem v dobách staré civilizace nacházelo srdce města s chrámy, knihovnou, a palácem tehdejší absolutní vládkyně ostrova.

Malý update tohoto článku.

Jedné deštivé noci dorazila do města Stříbrotřpytu dvojice jezdců doprovázená zvláštním člověku-podobným stvořením a zvířetem připomínajícím vlastně všechna možná zvířata. Kdo je spatřil na jejich cestě k zámku, byl ohromen. Jen už se nedožil toho, aby o tom někomu vyprávěl.

První krok revoluce byl krátký a krvavý. Kníže byl zabit, arcimág se svou eskortou utekl do katakomb pod akademií a opat zmizel beze stopy. Boje na levém břehu skončily okamžitě, na pravém se hrstka rebelů držela asi čtrnáct dní, než vojáci nového vládce většinu z nich pozabíjeli či zajali.

Kníže Rolain Lahti a jeho žena Sofie se stali svrchovanými tyrany nad městem, ale zde jejich ambice nekončí. Království Jižní koruny pozvedlo staletí staré praporce vstříc válečným lodím Erbu připraveným ovládnout Stříbrotřpyt zpět.

Monadhan, název draky zničeného tieflinského tábora, je opět názvem města. Lidé v jeho věčně mokrých ulicích jsou tiší a bojácní: hlídkují nad nimi rebelové bránící dříve obyvatele před dobyvateli ... tedy jejich temnou magií znovuoživená těla.

Mocný válečník Kasim je naživu. Na hrudi vypálené znamení Orzin, krvematky, již neskrývá pod zbrojí, ale hrdě vystavuje na odiv.

Claire Neige, druid, chodí ulicemi v podobě obrovského zvířete a neustále pátrá po sebemenších náznacích rebelie.

Sofie Lahti, kněžna a vrchní velitelka vojska jeho výsosti, hledí na své državy ze hřbetu noční můry, pod jejímiž planoucími kopyty puká zem.

Rolain Lahti, upír, veterán tieflinské invaze jen zřídkakdy schází mezi podrobený lid. Celé hodiny tráví výslechy zajatců, jež jsou často následovány popravami. Dříve přeplněná vězení se postupně začínají uvolňovat.

Monadhan je město žijící ve strachu. Každým večerem si může vládce přijít pro někoho z vaší rodiny, protože zrovna dostal chuť na vzácnější krevní skupinu. Každým dnem se mohou na obzoru objevit vlajky válečných lodí z Erbu. Každou nocí může z dolů vyrazit duch draka Arantora, aby znova srovnal město se zemí.

Monadhan je město žijící v naději. Každý náznak násilí či korupce je zachycen a potrestán. Každý dům poškozený při bojích je opravován, každý dělník štědře odměněn.

Monadhan je město žijící ve stínu budoucnosti. Na popravčí pláni vzniká ocelová konstrukce gigantické věže. Skupiny odvážných žoldnéřů odcházejí na místa, o kterých nikdo nikdy neslyšel.

Nejprve však bude muset Monadhan překonat minulost: vraždy a zrady, nejen své, celého ostrova.

A jen jedna jediná bytost vidí účel toho všeho. Sleduje město z velké dálky, i když je zrovna zahaleno oblaky. Sleduje velikost díla, které jednou provždy rozhodne o osudu světa.

As usual, the article is bilingual - English and Czech. Enjoy.

Sepherra 2, Season 1, Episode #1: Pillar of Light, Pyramid of Shadows, Part 1

Just before the party finally reached their destination, the Pyramid of Shadows, Scharlach the paladin and Heike the artificer were swept up by a mysterious force and promptly returned back along with a unicorn and a strange man from the distant past.
Having plowed through a lair of bandits before going on, they found the stranger having beat them at reaching Karavakos, the evil warlock imprisoned within the pyramid. They however managed to enter as well and wreak sufficient havoc, even slaying one of Karavakos' soul-shards in the process.
Now they awakened one of his most brutal necromatic experiments - the headless corpse of Vyrellis, his former eladrin wife.

What will happen next? Find out on the following episode: Pillar of Light, Pyramid of Shadows, Part 2!

--

Sepherra 2, Řada 1, Epizoda #1: Sloup Světla, Pyramida Stínů, Část 1

Těsně předtím než družina konečně dosáhla svého cíle, Pyramidy Stínů, byly paladinka Scharlach a alchymistka Heike uneseny záhadnou silou a okamžitě vráceny zpět spolu s jednorožcem a zvláštním mužem z dávné minulosti.
Poté co se zdrželi čištěním hnízda banditů zjistili, že je cizinec předehnal a dorazil k duchovi černokněžníka Karavakose uvězněného v pyramidě před nimi. Nicméně dokázali vejít spolu s ním a zařídit pořádnou zkázu, včetně zabití jednoho z Karavakových duševních štěpů.
Nyní probudili jeden z jeho nejbrutálnějších nekromantických pokusů - bezhlavé tělo Vyrellis, jeho bývalé eladrinské ženy.

Co se stane dál? Zjistěte to v dalším díle: Sloup Světla, Pyramida Stínů, Část 2!