Community

K mapě Pastoušky.

Pastouška je velmi pozoruhodné město oddělené od zbytku civilizace kaňonem, po jehož dně se rozprostírá neproniknutelný močál. Jediným pojítkem se zemědělskými krajinami na jihu je nejdelší lávka na světě, dílo pozoruhodné především tím, že ještě drží pohromadě.

Většina poutníků přijíždí do města od jihu. Cesta na východ vede k vesnici Černobyl, západní míjí několik samot a pak prudce klesá ke staré pevnosti v bažinách. Severní cesta vede skrz Plošiny a končí u pevnosti Hromu.

Největší budovou města je hostinec U Hospodyně (1) provozovaný věčně znuděným bývalým válečníkem Medvídkem Mývalem.

Největší... seskupení stromů ve městě, takzvaný Druidský háj (4), obývá a spravuje Mývalův

Lyrická legenda k mapě vsi Zimostrázu:

Když projíždíte poměrně rovnou zemědělskou krajinou k vesnici/hradu Zimostrázu, cesta z jihu i severu vás nakonec vezme k hlavní bráně (1), za každé denní doby i počasí obsazené (<> hlídané) dvěma členy místní milice. Všechno milí hoši, jen si občas spletou rameno s bradou.

První věc, co vás uvnitř uvítá, je vývěsní štít Vorařovic hospy (2), nejpohostinnějšího stavení ve vsi. Jeho majitelka Salvana nabízí cokoli od dobré rady po dobré bydlo. Interiér hospy je vždy udržován v překvapivé čistotě a pořádku, přestože Salvana neustále lamentuje nad tím, že po smrti jejího muže (člověka, btw) a odchodu syna Přemysla do světa se to místo úplně rozpadá. Mimo majitelky samotné tu

Svou dráhu začal Claire jako jediný krásný syn generála Couverta Neige. Tieflingové napáchali během vojenského obsazování Temorrohu spoustu zvěrstev, ale tihle lidští vazalové svými praktikami ponížili válečná jatka na pouhé zárodky nevídaného zla.

Už jako pouhý smrtelník se Claire živil téměř výhradně syrovým lidským masem, což ovšem zdárně skrýval do té doby, než jej v malé vesnici původních obyvatel, kam se lstí vetřel, zasvětili do prastarého druidského umění. Poutníci, kteří tam přišli po dni iniciačního rituálu, poznali jen drobné dílko samozvaného umělce: tři stovky potrhaných a částečně sežraných lidských těl dekorující necelý hektar lesa.

O stovky zmizelých poutníků a desítky vyhlazených vísek

Probudil ho prudký otřes a zvuk tříštěného dřeva. Najednou nebyl uvnitř své "rakve," ale v jediném chumlu ostrých dřevěných bodců. Žádné příjemné probuzení pro upíra v jeho věku.

Za prudkého třepotání se na pochroumaných křídlech vznesl do vzduchu, vyhýbaje se neohrabaným tlapám snažícím se ho chytit. Párkrát obkroužil rozlehlou místnost, až se nakonec zavěsil na řetězech visících ze stropní klenby nad hlubokou jámou čpějící lidskou krví.

Ti dole dělali strašný hluk, podle všeho měli s těmi dvěma co dělat, přestože byly pořát v hlubokém bezvědomí.

To mají z toho, pomyslel si škodolibě a zívnul, Zenith je potrestal.

Řetězy se rozhoupaly. Většina hobgobliní bandy se spouštěla dolů, ale kdosi také vyměňoval

Úryvek z povídky, kde se poprvé vyskytlo město Stříbrotřpyt... ...se konat nebude, páč jsem zjistil, že pochází z nějakého mého nechutně poetického období. Tož tady je nová verze:

Slabý otřes země a vzdálený zvuk sypajícího se kamení donutil koně zpozornět, ale dřevorubci to slabé narušení ani nezaznamenali. Ne dříve, než na čerstvou paseku doklopýtalo sotva osmileté rusovlasé děvčátko a s pláčem se vrhlo jednomu z mužů k nohám.

"Tatí!" rozkřičelo se, sotva si utřelo nos a oči do umolousané nohavice, "Já a Ris a Sova jsme hráli na honěnou a Ris měl babu a dal jí mě a utíkal na palouk a já za ním a najednou vrrrummm a propadl se a Sova řekla ať jdu pro pomoc a já..."

Dřevorubci přestali pracovat, ale k činu se žádný

Světlo věčné pochodně se rozlilo po kamenné podlaze síně, ale nedosáhlo k žádné ze stěn mimo té rámující vchod široký jako pro obra. Mladý kněz v bílém rouchu zdobeném insigniemi Zenitha, průvodce do Síně mrtvých, se ale jen usmál a sebevědomě vstoupil dovnitř.

Vzduch byl těžký vlhkostí a hnilobou. Chtělo to nějak osvěžit. Nejlépe čerstvou smrtí. Zatím s ním pohnuly jen zvuky vetřelcových kroků a vzdálené hlasy jeho pronásledovatelů.

Ze stínů se vylouplo krátké schodiště stoupající k plošině s masivním kamenným trůnem vystlaným exotickou sbírkou polštářků. Ostatní nábytek však zůstal ukrytý ve tmě, protože světlonoš se náhle zastavil.

"Přesně tak, hajzle namyšlenej," zavrčel majitel ostré čepele přitisknuté

Info, které během večerních oslav vyhlazení koboldů u Zimostrázu vypáčíte z Valthruna:

Pahorek severně od vsi se původně se Stíninou vůbec neprolínal. Naopak, v dobách ještě před ovládnutím Temorrohu tieflingy tam byly jeskyně s léčebnými prameny. Původ portálu vystavěného v síních, původně sloužících jako průzkumný důl zdraví prospěšných minerálů, je neznámý. Jisté je jenom tolik, že netrvalo dlouho a místní drobní páni na chvíli přestali mydlit sebe, jen aby zlikvidovali hrozbu, kterou představoval.

Rituál, který ukončil krvavou řež a utnul příliv nemrtvých, měli na svědomí místní mág Yberion (posmrtně zvaný Sežraný) a neznámý válečník, který ovšem tu zátěž nevydržel a zemřel pár dní po svém triumfu.

Čtěte My-kha-il.

Čím severovýchodněji od Stříbrotřpytu se nacházíte, tím známější je jméno "proroka," který si nedávno zřídil soukromou praxi kdesi v jihovýchodních Plošinách. Lidé jsou z něj na rozpacích. Jeho předpovědi se sice ukazují jako velmi přesné, ovšem těm, kteří pak nedokáží zaplatit, končívá budoucnost velmi, velmi záhy.

Mykhail je podle všeho mladý, urostlý blonďák žijící ve společnosti své úžasnosti v ruinách starého kláštera. Terén je v té části hor obzvláště nepřehledný, ale nevyhýbají se mu jen ty největší a nejzubatější potvory. O těch ale, na druhou stranu, pak už nikdy nikdo neslyší.

Jakožto jeho bývalý zaměstnanec má Calcifer o tomhle zvláštním individuu více info než pouzí pověrčiví

Ostrov, na kterém se nynější kampaň odehrává. Jeho název by šel volně přeložit jako "Mrakodrap," což doopravdy sedí - ikdyž možná proto, že zejména nad Stříbrotřpytem jsou ty mraky zatraceně nízko.

V dobách dávno minulých byl celý ostrov jednou obrovitánskou sopkou. Svědčí o tom kráter kdesi v srdci Plošin, pohoří vzniklého z jediného horského hřebene působením erozních vlivů, které často měly víc zubů, než by se někomu mohlo líbit.

Reliéf ostrova je tedy založen na zploštělém kuželu, ovšem jak napovídá název hlavního pohoří, svahy jsou stupňovité a často protkané hlubokými roklemi. Čím blíže je cestovatel srdci ostrova, tím kratší vzdálenost musí ujít, aby se mu do cesty postavila příkrá skála, stoupající